3. díl - Smolařka - " Můj děda .. "

5. března 2009 v 15:48 | Roxy

• V minulém díle : Samý blbosti. Áá, teď tady má něco v součastnosti. Cože ??? Babička .................................

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ale bylo tam ještě něco víc.Babička byla v mládí prosty***ka.No to jsem si nemyslela.
" Pokračování Příště " řekla jsem si, a teď se radši půjdu učit, než rodiče přijedou..
Ale v tom jsem uslyšela dveře od auta. Koukla jsem se z okna a kdo myslíte, že tam byl.
Moje rodiče přijeli z nákupu. Rychle jsm se šla učit. No užit, to se nedá říct,
spíše jsem dělala jako že se učím, ale jen jsem čučela do učebnice a sešitu Dějepisu.
No tak jsem se šla potom najíst, vykoupat, vyčistit zuby a spát.
Všechnno bylo v pohodě (zatím) .
Ráno.. Byla sobota . " Juhůů, je sobota ! " vykřikla jsem radostně.
Ale rodiče chodí do práce i v sobotu a jen někdy v neděli.
Když odjeli, tak jsem si šla prohlédnout ten deník. Potom jsem si něco uvědomila.
Já přece neznám svého dědu. Proč mě to nenapadlo dřív, já jsem fakt blbka pitommá..
Možná tady něco bude.
A najednou na straně 21 vidím : KACHOVCOVA 1210 . No to bude ta dědova adresa.
Vydala jsem se tedy. Samá ullička... Jsem tu.. =o))
Co že? Čuměla jsem jako nevím co.. Můj děda má .. Né to musí být omyl..
Můj děda má normálně krásnou, hezkou vilu. Prostě zazvoním a uvidíme.
Otevřely se takové nádherné vrata. Zazvonila jsem a tam se někde ozvalo: Ano co si přejete?
" Dobrý den, hledám pana Lenongera. Bydlí tu ? " "Ano, ano jste tu správně. A vy jste ? "
"Jeho vnučka "Sandra" odpověděla jsem.
" Tak pojďte dál " " Děkuji "
Vešla jsem tedy do dveří domu. " No páni " řekla jsem s otevřenou pusou. Všude je to takové krásné, a ty obrazy. No nádhera..
" Dobrý den, vítejte tu slečno Sandro " řekl pán v černém saku.
Vešla jsem k dědovi. " Ahoj, já jsem Sandra, tvoje vnučka" "A my se známe ? " řekl děda.
" No rodiče mi nic o tobě neřekli, a já jsem si našla tvoje bydliště . "
" Tak tě tu vítám Sandro, ani nevím, že nějakou vnučku mám, že si se narodila. "
" A co to máš na sobě a co ty vlasy ? "
" No víš, my jsme chudý, ale koukám, že ty jseš boháč. "
" No daloo by se to tak říct, vlastně tvoje matka utekla v 17-ti z domova asi se svým klukem, strašně odmluvala, a pořád chodila ven se svým klukem, a to je asi tvůj tatínek . "
" Co že ? Moje matka? " " Ano tvoje matka, tvoje ebabička byla v mládí pros******a. "
" Já vím, rodiče mi taky o ní nechtěli nic říct, ale nakonec jsem se to dozvěděla,
jsem ráda, že už tě konečně znám dědo "
Můj děda je velmi sympatický a hodný. Mám ho ráda.
" Dědečku, sice tě znám jen 20 minut, ale mám tě strašně moc ráda . "
" Můžeš se tu cítit jakodoma, Sandro " řekl spokojeně děda.
" Po pravdě dědečku, já se tu cítím jako doma, ještě líp než normálně doma.
Když jsem se na někoho ptala na babičku nebo tak, tak mi začali nadávat a řvát na mě, rozkazovat a tak, ani jsem se pořádně nenajedla, protože za 1) Mamka neumí vařit z 2) Jsme chudý, takže třeba máme jen smaotné těstoviny. A zmrzlinu ani mamka nekoupí."
" Dámy, oblušte tady slečnu Sandru " řekl děda svým sluškám.
" Ale já jsem to tak nemyslela dědo "
" Jsme rodina, jsi moje vnučka, proč by jsi se tady nemohla najíst . "
" No to je fakt, jsi moc hodný " " S zmrzlinu dostaneš taky " řekl dědeček s úsměvem .
" Hele, a co kdyby jsme tě ............... nedořekl dědeček.

 


Komentáře

1 ¨terous | Web | 5. března 2009 v 15:50 | Reagovat

ahoj mas hezky blogís pls podiv se na ten muj ju =o)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.